Lvíčata - třída 3.A - ZŠ Jílové u Děčína

Jistě jste zvědaví, jak se vaše kočičky a kocourkové měli. Měli se báječně. Po ubytování jsme všichni vyrazili k novým prolézáčkám, otestovat jejich životnost. Bohužel už se o to pokoušeli i nějací koumáci před námi a jeden pérovací koník je rozbitý. Když se náležitě vyřádili a zamotali si hlavy (Jéňa pak pro jistotu chvíli objímal kýbl, páč to s odstřeďováním kapku přehnal - ale ustál to, chlapák, kýbl zůstal neposkvrněn) , vydali jsme se na obhlídku zámku. Byla s opravdu velmi laickým výkladem, ale snad v nich něco zanechala. Z prohlídky sklepa a sklepní expozice vám ,tuším, budou nejvíce vyprávět o důmyslných pastičkách na myši.

Obeznámeni s historií zámku, jali jsme se povečeřet. Ochotná paní vedoucí školní jídelny nám dovezla řízečky až na zámek a byli moc dobré. Baštily všechny děti a s chutí si i přidaly, dokonce několikrát. Asi ani netušíte jaké máte poklady doma, s vlastní zkušenosti vím, že doma se zásadně neangažují, ne tak na zámku. Ochotně rozdávali příbory, uklízeli po sobě a děvčata se hádala, kdo umyje nádobí. Přísahám, že nelžu! Po večeři jsem zažila nebývalou věc, Jéňa začal meditovat a vmžiku strhl celou třídu. Nastalo neuvěřitelné ticho, paní učitelka jim radila, jak načerpat dobrou energii. Hotoví malí akumulátoři. Bylo to opravdové a nezapomenutelné. Až mě příště děti doma budou zlobit, navrhnu jim krátkou meditaci..:-)

Po dobré večeři se děti uchýlily do knihovny, kde je čekalo útulné šero, rozsvícená lampička a čtení o strašidlech. Mezitím se (tajně) na zámku objevily tři prima maminky, které se mi nabídly pomoci se stezkou odvahy a vše venku v parku připravily, samy potom zcela změnily identitu a šly vyčkávat, až se setmí a na  naše ratolesti, až se vydají za dobrodružstvím. Za vše jim patří obrovský dík, byly nesmírně tvůrčí a přesvědčivé, viz.fotogalerie.

Ještě u večeře se děti kasaly ,že se nebojí a na stezku se těší,ale už u úklidu nádobí se ptaly, zda mohou jít po dvou nebo dokonce snad po třech...nebo třeba vůbec??  Mezitím holčičky i kluci tančili a soutěžili v krbovém sálu a netušili, co je čeká. Zumbařky nám ukázaly, jak to umí válet a pozadu nezůstal ani Míra, který doma také poctivě trénuje.

Zlatý hřeb večera, stezka odvahy, začala skoro v deset hodin. Venku už byla tma, ale opravené nádvoří a park je krásně osvícený, všude bylo tak akorát světla.  Zde bych měla vysvětlit, že děti netušily, že po zámeckých terasách se bude procházet Bílá paní, že u rozcestí u rybníčka bude šílená uřvaná princezna, co zbloudilé poutníky zavede zpět na správnou cestu a že razítko , které si měly děti dát na kartičku, hlídá stará čarodějnice, co žere děti.

Děti už máte doma, ale přesto vás mohu uklidnit, právě se postila. Se strachem se každý popral po svém, Vašík slušně pozdravil Bílou paní, Martínek , v domnění, že jsou to hodná strašidla, jal se s nimi konverzovat a rušil je od strašení (po kom to ten kluk asi má?)  Kuba zvládl jako jediný stezku sám, také se zpívalo.Dvě holčičky se trochu víc lekly a ukáplo pár slziček, ale myslím, že toho zážitku ani trochu nelitují.I když se bály,  razítko přinesly všechny děti a až na zámku ( pro uklidnění) se dozvěděly, že jsou to přestrojené maminky. Ani vlastní děti je nepoznaly....V tu ránu chtěly jít znova. Asi by jste měli vědět, že na příští rok přihlásily všechny maminky na dělaní strašidel...       

Nakonec se nám strašidla ukázala na mostku, ale i když děti věděly, nikdo se k nim dvakrát nehrnul. Slušně popřály dobrou noc a opravdu se šlo spát. Jsou sehraná parta, za chvíli byli převlečení, umytí a hověli si ve spacácích. Paní učitelka si s nimi chvilku povídala, pustila se jim pohádka a za chvilku už spaly. Kačenka plná dojmů trochu se spánkem bojovala, ale za chvilku bylo slyšet jen tiché chrupání. Noc byla klidná, Janička se nám ve spaní trochu procestovala, zřejmě chtěla k Martínkovi na návštěvu.

Ráno nás naštěstí vzbudil zapomenutý budík, pomalu jsme vstali, oblékli se, nasnídali, umyli, uklidili spacáky. Martínek nemohl najít tmavě modré pouzdro na spacák, pokud byste ho našli mezi zabalenými věcmi, víte, kam ho poslat.

Nakonec nastalo loučení se zámkem a hurá do školy. 

Velké poděkování náleží paní učitelce Lence, že byla ochotná podstoupit nepohodlné nocování a obohatila naše mazánky o krásný zážitek.                       

Pozor, děti dostaly domácí úkol : vymyslet rodový erb vaší rodiny. Shválně, jestli nezapoměli?